Výškrap

Dneska jsem si konečně koupila šaty a boty na ples, a hrozně sem se těšila, že je vyfotim a podělim se s váma, ale zjistila sem, že mi otec s foťákem pláchnul do Francie. I bez fotky je to ale neuvěřitelnej pocit satisfakce po třech hodinách pobíhání po nákupním středisku, mít šaty, který mi nejsou ani moc těsný ani moc volný, nejsou jako z vykřičeného domu ani jako pro jeptišku a ještě je u nich šance, že si je na sebe vezmu dokonce i víc než jednou ;p To ale nemění nic na tom, že mým hlavním předmětem zájmu by momentálně měla být matematika, ze který mě zejtra čeká krvelačná čtvrtletka. Já už sem ale duší bohužel někde jinde. V mojí duši je pátek odpoledne, stojím na ruzyni před letištní halou, vedle mě stojí sbalenej kufr a vítr mi čechrá vlasy. Já už sem totiž jednou nohou ve Francijiiii!

 

Jedna veselá píseň, která (aspoň mě) dokáže zvednout náladu ikdyž venku střídavě sněží a prší, v tramvaji smrdí bezdomovci a na nose vám raší beďák.